První srpnový víkend se konalo historicky třetí mistrovství ČR. Po letech 2017, 2018 štafetu přebraly krušnohorské Klíny, kde se několik let jezdili závody Enduro série, ale letos se Tomáš Trunschka rozhodl, že udělá ze svého závodu mistrák.
Vzhledem k tomu, že se doposavad nezávodilo za hranicemi, mnoho elitních závodníků považovalo tento závod za vrchol sezóny. Výjimkou jsem nebyl ani já, protože obhajoba dva roky starého titulu mě opravdu lákala, navíc když to do Klínů mám necelou hodinu. Na druhou stranu jsem z toho radost neměl, protože v Klínech mi to nikdy nešlo, mírný kopec, hodně zatáček, to není můj šálek kávy. Proto jsem se letos rozhodl pro změnu a na Klíny jsem naladil kolo s nižším zdvihem Norco Optic, s tím, že jsem dopředu dal 150 mm a vzadu zůstalo 125.
Zálusk na mistrovský dres si letos dělalo opravdu hodně závodníků, špička je vyrovnaná, navíc tradiční jména Tejchman, Myšík, Prokop, Charvát, Sehnal, Bláha doplnili Lébl, Maloch, či Král… V neděli v 9 hodin jsem za zvuku mé oblíbené písničky Duality od kapely Slipknot, kterou mi tam naladil DJ z Big Shocku, který byl jedním z partnerů akce vyrazil jsem vstříc šesti hodinám do první RZ.
Hned na úvod pod lanovým parkem chybuju a ztrácím dost času, zbytek jedničky, která je jinak velmi krátká dojíždím v solidním tempu, ale cca 8vteřinový zásek ze začátku mě docela rozebral… Dvojku, která se mi vůbec nelíbila jsem jel na pohodu a snažil jsem se nenasekat už žádnou chybu. Třetí RZ startovala tradičně na protějším kopci ,,na Mezáku“ a byla opravdu krásná, ale hodně rozbitá, tady už jsem cítil velký deficit kola, protože to místy bylo solidní rodeo.
Po trojce jsme se vyvezli lanem zpátky do areálu do místa startu a cíle závodu, kde na nás čekala fantastická občerstvovačka 🙂 . Poté nás čekaly 3 RZ k Janovské přehradě, které byly hodně prašné, hodně rychlé, a hlavně fyzicky náročné. Tady by měl být Optic výhodou, minimálně v rovinatějších úsecích. Hned čtyřku jsem napálil, co to šlo, věděl jsem, že musím začít stahovat ztrátu, povedlo se. Jen kus před cílem jsem opět po několikáté minul totálně vyjetou zkratku…
Při transferu na 5 RZ mě dojel Honza Vastl, jeden z nejlepších XC závodníků v ČR, tak jsem si dal lehký interval na pětku heheh… Pětka se mi asi líbila ze všech nejvíc, krásná stage, rockgardeny, prostě paráda. Škoda, že jsem to položil kus před cílem v prašné zatáčce, ale i tak jsem to pocitově zajel fakt dobře. Následoval další dlouhý transfer na šestou RZ, která byla v duchu nekonečného pumptracku. Další krásný trail. Opět jsem měl na výjezdu za společníka Vastlíka a tak se mi opět začínaly červenat. Alespoň to pěkně uteklo. Šestku jsem zajel bez chyby, celkem solidní jízda, takže tři přehradní RZ se konečně povedly až na malou chybu v 5 RZ. Závěrečný transfer a už jen poslední krátká bikeparkovka. Za celkem slušného řevu diváků startuju a rvu to, co to jde, poslední šance, jak stáhnout nějakou ztrátu. Velmi rychlá stage s nepříjemným závěrem, kde to klouzalo fakt šíleně. Cíl, lano nahoru a čekání na výsledky. Zbylo na mě 5. místo, což bylo tak trochu zklamáním, ale zároveň to definovalo poslední závody, kdy jsem neoplýval největší formou, takže rozšířené podium beru. Dobrý pocit mám hlavně z druhé poloviny závodu, kdy jsem už byl furt kolem druhé, třetího místa…
Gratuluji novýmu mistrovi Matějovi Charvátovi, který se pěkně přetransformoval na enduro a jezdí fakt rychle! Druhej, nestárnoucí Michal Prokop, taky klobouk dolů. Třetí Přemek Tejchman, čtvrtý Sehnal. Gratulace hoši a díky za super závody letos, protože tahle konkurence nás pěkně pushuje!
Podél stagí jsem měl fakt hodně diváků, díky moc za super podporu, snažil jsem se to vždycky u vás neprobrzdit hehe. Díky Big Shocku, že naladily enduro noty, díky mechanikovi, že kolo opět fungovalo dokonale a v neposlední řadě díky Trundovi, protože je to fakt srdcař a dokázal sehnat slušné odměny.
Jediný, co závodu vytknout je páskování, traťě na MČR, by prostě měly být ohraničené od shora až do cíle a kdyby svaz dal jasný pravidla, tak by to nebylo vůbec na škodu. Jo, a ještě gratuluju všem novým mistrům a nejvíc překvapení Kristýně Havlické, která mě mile překvapila! Tak snad za rok se o ten dres popereme…
Díky za fotky janbarton.com, Merva pictures, Jarda Černý
Czech 
English