Česká enduro série #5, návrat na Kopřivnou po několika letech

Pátým dílem pokračovala minulý víkend enduro série na Kopřivné (Malá Morávka) v Jeseníkách. Dlouho mi trvalo než jsem odpálil registraci, protože jsem Kopřivnou v plánu vůbec neměl a tělo mi říkalo: ,,Odpočiň si“… Ale znáte to, hlava s přispěním hlavního sponzora řekla jedeš!

 

Vzhledem k tomu, že je to pouze týden do startu EWS v Zermattu, tak jsem zvolil jinou taktiku než předešlé závody. Místo pátečního tréninku jsem doma relaxoval a vydal se do Jeseníků až v pátek navečer, tak abych si stejně jako na EWS dal pouze jeden tréninkový den. Cestou jsem nabral Vojtu Mervínskýho, kterého enduro fakt baví a je to jeden z nejhlasitějších fanoušků heheh… Na Kopřivnou jsme přijeli v pátek okolo 23h večer, spláchli jsme pivkem cestu a už usínali pod hvězdami.

V sobotním tréninku jsme objeli téměř vše dvakrát. RZ nebyly úplně podle mého gusta, ale musím říct, že parta kolem Kamila Tatarkoviče z minima vytěžila maximum a kategorii race čekalo výživných 6 RZ. Čtyři v bike parku Kopřivná a dvě končily v Karlově pod Pradědem. Jen, co jsme skončili sobotní trénink v tropickém počasí se přivalily velké mraky a Jeseníky zkrápěl velmi silný déšť až do noci. Bylo tedy otázkou, co to udělá s přeschlými tratěmi na sobotní závod… Večer jsme se legálně s Vanikem a Vojtou schovali pod přístřešek tamního apartmánu a byly tak pěkně v suchu.

RACEDAY

V neděli už jsme se opět probudili do slunného rána, ale zem byla sakra promáčená. Startoval jsem až v poslední vlně a jelikož se na Kopřivnou sjelo 430 závodníků, dalo se očekávat, že tratě budou už slušně rozmasakrované. Velikou radost mi udělal pohled na startovní listinu a hned dvakrát. Poprvé když jsem spatřil, že startuje 90 dětí ve dvou kategoriích, což je úžasné číslo a díky pořadatelům Enduro série, za to, jak to dělají – tohle je skvělá účast budoucích hvězd. Podruhé, že v elitní kategorii se po dvou měsících kvůli zranění na start postavil loňský vítěz Kuba Říha a konkurence tak byla zase o chlup větší. Aby byla konkurence našlapaná ještě víc, na startu se ukázal i jeden z nejlepších evropských sjezdařů a vlastně i enduristů Slávek Lukasik z Polska. Startovka prostě byla opravdu nabitá a na velmi krátkých stagích nebyl prostor na chyby.

Risknul jsem to a nechal jsem suché pláště, což mě v jedničce hned solidně vytrestalo na horní skalce, kde byl velký crowd diváků. Tuhle stage jsem mel nohy víc venku než na pedálech a v cíli jsem si říkal, že to bylo fakt hrozný. Ve dvojce jsem na mokrých kořenech bruslil jakbysmet a hned si zajel do depa vyměnit přední gumu. Třetí RZ do Karlova byla hodně fyzicky náročná, ale celkem se mi podařila a až na horní kameny jsem jí projel s dobrým pocitem. Čtvrtá RZ byla ryze sjezdová, krátká ale krásná, ale v cíli sem vyjel trošku mimo trať a poztrácel nějaké ty sekundy. To bylo v Karlově vše a následovaly poslední dvě RZ opět v bike parku Kopřivná. Pátá RZ byla vršek bike parku a relativně hodně zavřených zatáček na mírném kopci… Poslední šestá stage byla velmi podobná té páté, jen tam bylo více šlapání. Jelikož jsem tuhle stage jel v sobotním tréninku až později, nebylo toho už tolik vidět a v závodě jsem tam dvakrát trefil mlíko a rozjížděl se z nuly.

Říkal jsem si, že kdyby to bylo opět na pódiu, že by to bylo fajn, protože jsem se necítil úplně nejrychleji. Podařilo se a já se ztrátou 1.5 vteřiny končím na pátém místě. Aby těch pětek nebylo málo, tak v pátém závodě z pěti beru podium! Ovšem šestého Vojtu Bláhu ode mě dělila pouhá desetina sekundy, což svědčí o velké vyrovnanosti. Za to teammate (Norco KUR enduro) Vanik zalítl poprvé letos bednu a hned bral ten nejvyšší stupínek v kategorii Masters 30-39 let, takže asi to spaní pod širákem musím praktikovat častěji hehe. Gratulace!

Po návratu na Kopřivnou po pár letech musím říct, že mě mile překvapila, sice RZ nebyly úplně dle mého gusta, ale celkově závod v této destinaci řadím letos k těm lepším, a to i díky skvělé atmosféře, protože diváci podél trati byly opravdu slyšet. Díky všem za parádní víkend plný super zážitků.

Poslední šestý závod závod Enduro série se jede na Špičáku v polovině září, kde se budu snažit uhájit průběžné třetí místo, ale tlačenka zezadu na mě bude velká, tak uvidíme, jak to celé dopadne… Letošní sezóna je fakt skvělá, díky velké konkurenci a vyrovnaným výsledkům si to užívám opravdu na maximum.

Fotky by: Jára Sijka, Ondřej Grund, Míra Špičák … Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.