S pětiměsíčním zpožděním kvůli koronaviru se rozjela EWS sezóna, která letos bude čítat „pouze“ 5 závodů na evropském území. První zastávkou světové enduro série byl Zermatt. Známé Švýcarské středisko s dominantou jménem Matterhorn (4478 m. n. m.), kde loni nejprestižnější enduro seriál končil, letos začínal…
… Mělo to své ale… V závodě kvůli zákazu vycestování chyběli mistři světa z USA (Rude, Kelley, Neer), pár Australanů v čele s obhájcem EWS titulu Hillem a dále Carlson, Fearon, nebo chilský rychlík Burns. Naopak Evropani vzali Zermatt útokem a vytvořili opravdu silnou konkurenci.
Do Zermattu jsme spolu s mechanikem Kubou Janeckým a parťákem z KUR sportu Vojtou Moudrým vyrazili v pondělí na noc. Po více než 12 hodinách vyhlídkové cesty bydlikem dorážíme na místo, kde nám v kempu ve městě Täsche drží místo Číža. Mezitím co já jsem po cestě zalehnul, kluci vybalili auto, připravili markýzu a další věci. Odpoledne jsem se šel rozhýbat na tenis, kde jsem si odbyl premiéru a taky si od Čížových holek odnesl pěkný debakl 🙂 .
K večeru vyrážíme s Moudrasem na šlapačku, trošku rozjet nohy. Trailforks lehce klamal, a tak místo hodiny a půl jsme 2.5 hodiny šlapali do kopce, ale odměnou nám byl trail, který končil kousek od kempu a byl to opravdu TOP trail, který nás bavil. Večer ještě dorazil čtvrtej do party – Mervouš, který to měl z Flimsu skoro za rohem, jen 4 hodiny.
Ve středu jsme už jezdili gondolama celá česká parta, přičemž nás guidoval Majkl, týpek z Čech, který už to v Zermattu kroutí třetím rockem a skvělej borec, mechanik a rider. Hned v první jízdě jsem se zasekl předním kolem v drážce, která byla hluboká asi 40 cm a samozřejmě zarostlá trávou, takže jsem to nevěděl a hned jsem si vykoledoval stopku a přímo do kamenů zádama. Chvíli jsem se z toho oklepával, ale nakonec i ukazováček se z toho vzpamatoval. Zatímco já byl OK, kolo dostalo slušnej ceres a nejvíc to odnesla nová X01 přehazovačka… Majkl ho hned po dojetí trailu vzal do dílny a za půl hoďky to šlapalo jak pravý švýcarský hodinky, takže díky kámo! Super den s českou crew, pod sluncem nasvíceným Matterhornem.
V podobném duchu se nesl i čtvrteční den, ale Michala, který musel makat, vystřídal Marťas Pešťák a další fullday nádherného ježdění na turistických cestičkách, které dokázali místy vyškolit opravdu každého. Navíc v oblakách prachu to pěkně klouzalo, místy až nebezpečně, protože tamní stráně jsou opravdu strmé. Chtělo to prostě dávat trošku bacha…
V pátek si odbyly na EWS premiéru e-biky, závod, který mi zas tolik neříkal, ale co jsem slyšel bylo to sakra těžký. Hlavně fyzicky. Původně jsem se chtěl jít mrknout na několik TOP jezdců včele s Nico Vouillozem, ale nakonec jsem pátek věnoval odpočinku a zdokonalování se v tenise, protože ten mi fakt nešel… Večer jsem kluky vyshuttloval na trail, který vedl do kempu, aby si užili poslední den ježdění, protože se nad Zermattem začala během pátečního dne stahovat mračna…
TRAINING DAY
… A předpověď počasí se začala vyplňovat. V sobotu se probouzíme do deštivého rána, voda v řece lehce stoupla a když jsem si v ní dával klasickou ranní otužovačku málem jsem to neustál a měl jsem namířeno do Ženevského jezera hahah… Začátek tréninku se posunul kvůli mlze, protože záchranné helikoptéry nemohly vzlétnout. Vzhledem k počasí se na poslední chvíli změnilo pořadí RZ, ale vlastně to nic neřešilo. Trénink probíhal za vytrvalého alpského deště a solidní zimy. Nahoře teploty kolem bodu mrazu, takže zimní tretry, zimní oblečení a rukavice. Díky Craftu jsem i do tohoto počasí vybaven. Počasí, do kterého se mi nechtělo vyrazit, ale ježdění v něm, mě strašně baví. Trénink jsem si užíval, hlavně horní vysokohorské partie, kde turistické chodníčky prolínaly hodně zavřené switchbacky, které byly místy dost prudké. Zato spodní pasáže byly v lese anebo po vyhlazeném bike parku, což se mi tolik nelíbilo. Nejvíc se mi líbila stage 3 a 1 a vrchní část Queen stage 4, která měla 4,5 km a jen z kopce dolů. Tuto stage jsme jeli jako poslední a transfer a dostat se na start byl očistec. Hodinu šlapaní v promočených hadrech, a další hodinu a půl tlačení kola do prudkého kopce a start stále v nedohlednu… Nahoře už jsme měli docela vyhráblo. Ve spodní technice na nás čekali kluci, kteří solidně vymrzli ale i v tréninku povzbuzovali, což určitě všichni ocenili. Po tréninku horká sprcha, praní věcí, sušení v autě, no prostě nic komfortního. Nicméně kluci mi fakt pomohli, Kuba mechanikoval do noci, Mervouš upravoval fotky a Moudras dělal véču, díky za servis!
RACEDAY
V neděli v 8 hodin dostáváme první e-mail, že závod je posunutý, během dalších dvou hodin, několik dalších mailů, že se start posouvá a postupně se ruší stage v horních partiích, kde napadlo několik cm sněhu. Už jsme si mysleli, že to zruší úplně a nakonec kolem 11 hodiny přichází mail s finálním rozhodnutím, že se závod jede pouze na dvě stage, které končili dole v Zermattu. Aby toho zkracování nebylo málo, logicky zkrátili i start stage 4, která se v závodě jela jako první… Už takhle jsem věděl, že to bude hodně sjezdové, protože technické úseky ve spodních částech tolik nebyly. Po příjezdu vlakem do Zermattu, nám řekli, že se start opět o 20 minut posouvá… V 13.45 konečně startuju do závodu. V Zermattu bylo 5 stupňů, nahoře opět kolem nuly. První stage byla původní 4 (Queen stage), akorát zkrácená. S nadšením startuji do stage, kde hned od samého startu se jelo potokem bláta a byl to slušný motokros. Pískači, podél tratě fandili o 106, slyšel jsem i několik Čechů, což bylo fajn. V poslední třetině už mám ruce totálně odepsaný, dělám první chybu, ale docela zásadní… Vyjíždím z úzkého trailu, jedu ze stráně a musím se vracet, dobrých 15 metrů… Navíc jsem neměl nacvaklo, takže další kořenový mordor jsem jel dost přebržděně kvůli vycvaklé botě… Závěr stage, kde fandili i kluci a mnoho dalších diváků jsem už zase jel v solidním tempu… Po více než 7 minutách sbíječky a brždění jsem v cíli totálně vyčerpaný. 51. místo v této RZ je fajn, ale nafackoval bych si za tu chybu, která mě stála hodně času a věděl jsem, že v takto krátkém závodě, mě to bude hodně mrzet…
Stage 2 byla moje neoblíbená, už v tréninku jsem se v ní necítil moc dobře a v závodě taky ne. V horních partiích jsem měl zbytečný strach, protože tam to chtělo fakt odbrzdit, jelikož to bylo rovně dolu, na kamenech, kořenech a taky všude bylo hooodně bláta. Spodní část byla bike parkovka, několik klopenek, levá, pravá, nic, co by mi extra vonělo a furt se člověk musel rozjíždět z nuly… Po jedničce, kde jsem odešel na ruce, jsem zvolil taktiku, že to budu trošku šetřit, abych vydržel, jenže najednou byly ruce v pohodě a už jsem byl ve druhé polovině, kde se prakticky jen šlapalo, takže další z chyb, které jsem udělal, byla ne ideální taktika. Ačkoliv jsem pomýšlel po jedničce na padesátku, tady jsem dostal naděleno víc, než bych chtěl, a tak v součtu dvou RZ končím na 55. místě, což je takový průměr, ale vím, kde jsem nechal těch několik vteřin, které by mě posunuly do padesátky…
V cíli jsem byl v první řadě rád, že jsem to celé přežil, občas jsem na tom slušně létal, hlavně v té jedničce. Umístění hodnotím, jako lepší průměr, už jsem dokázal být v EWS mnohem hůř, ale i líp. O velké vyrovnanosti, která v Zermattu byla svědčí i to, že kompletní továrna Santa Cruz bicycles byla až za mnou ve výsledkách… Prostě na EWS, pokud chceš zajet do padesátky, musíš jet hranu a bez větších chyb. Za mě to byl super závod, škoda, že ho pořadatelé museli takto zkrátit, ale díky všem dobrovolníkům, organizátorům EWS a Zermattu, že vymysleli variantu Z a vůbec jsme mohli závodit.
V ženách dominovala tradičně francouzka Courdurier. V mužích podruhé v kariéře vyhrál závod EWS Jesse Melamed, druhý Martin Maes, třetí Theo Galy. Z českých souputníků Milan Čižinský 6. v kategorii Masters a v juniorech Marťas Pešťák zajel 17. místo.
Po závodě hned balíme a vyrážíme na dvanáctihodinovou cestu domů s pocitem, že to byl jeden z nejlepších týdnů, které jsem si letos fakt užil. Díky parto, díky všem za zprávy, gratulace a těšte se na další report z EWS, které se jede 20. záři v Pietra Ligure v Itálii.
Foto: Matěj Mervínský / Alex Bouery
Czech 
English