Ačkoliv jsem z třetí zastávky EWS v La Thuile odjížděl dost rozpačitý, ukázalo mi to, na čem bych měl pracovat a v čem naopak můžu soutěžit s nejrychlejšími závodníky světa. Stejně jako v Canazei, i v La Thuile se jednalo o takzvaný double, tedy dvojzávod čtvrtek a neděle. Rozhodl jsem se jet pouze první, a to z toho důvodu, abych stihl i třetí závod České enduro série v tentýž víkend.
Po zranění v Canazei jsem se musel na 4 dny otočit doma a pořádně stržený nehet na malíčku vyléčit. To se podařilo a já mohl odjet do La Thuile bez bolesti.
Cestu do La Thuile jsem si zpestřil zastávkou ve švýcarském Saas-Fee, kde jsem navštívil kámoše a užil jsem si tam parádní bajking, po tamních stezkách, které vedou modřínovými lesy pod ledovci, prostě parádní víkend.
V La Thuile jsme v pondělí věnovali trackwalku a to už jsem tušil, že tohle bude stejně jako před třemi lety smrt pro ruce. Prudký stráně furt dolu z kopce a ještě víc. Techniky minimum, šlapání spíš žádné, prostě široké rozbité traily rovně dolů.
V tréninku jsme to najížděli s Čížou a Matějem Charvátem, který měl letos v EWS premiéru. Zatímco středeční trénink byl na suchu, po tréninku se zatáhlo a začala alpská bouřka, totální slejvák a opět začala alchymie jaké pláště obout. Po dlouhé době jsem nakonec nasadil dozadu 29 kolo, protože větší síla brzdění… Ano, tak moc do tady bylo z kopce.
RACEDAY
Pořadatelé nás, respektive mastery vyhnali na trať už v 7.30 kvůli odpolední bouřce, takže závod odsejpal od samého rána. 4 stage, jen na jednu se jelo po svých, jinak 3x lanovkou s minimem šlapání, tohle mi prostě už víc připomínalo DH.
První stage se mi líbila asi ze všech nejvíc, ale jel jsem jí v závodě až příliš opatrně, a to se mi nevyplatilo. Sice jsem nespadl, ale bylo to prostě moc safe. Dvojka a trojka byly čistokrevný DH stage a když jsem si po jedničce říkal, že už to horší být nemůžu a skončil jsem někde na 73. místě, tak ono to bylo mnohem horší… Po dvojce jsem zajel do Sramu, kde mi udělali brzdy, vyměnili destičky… No jenže nestihl jsem je rozbrzdit a trojkou jsem se protrápil, když jsem musel brzdit všude dvěma prsty. Tragédie.
Poslední stage, Queen stage byla devítiminutová endurovka. Asi jediná ze všech stagí. Začátek byl klasický alpský trail, s několika přejezdy sjezdovek, pak minutu šlapání, trail, 2 minuty šlapání v technickém výjezdu a pak závěr pure DH. Na startu nám navíc začalo silně pršet. Tuhle stage jsem si chtěl užít. Ve výjezdu jsem se hecnul a když jsem 500 m před cíle dojížděl závodníka přede mnou, věděl jsem by tohle mohlo být dobré. Bohužel mi neuhnul a na poslední rockgarden jsem kvůli němu najel do špatné stopy a musel úplně zastavit. I to se v závodním enduru stává. I tak jsem do cíle dojel ve 25. nejrychlejším čase, což byl dobrý výkop do dalších závodů. Celkově až 68. místo. Na mezičase ve výjezdu jsem měl 12. nejrychlejší čas!!
Tento závod mi jasně ukázal, kde mám slabiny, a to je jízda z kopce v prudkém terénu. Naopak silnou stránkou je fyzická kondice letos. Příští závod EWS se pojede ve francouzském Loudenvielle v Pyrenejích začátkem září, kde nebudu chybět.
Díky za fotky: Matěj Mervínský, Boris Beyer, Iva Nevečeřalová
Czech 
English