Priméra na e-biku: EWS – E Finale Ligure

Věci se mění a o tom bych já mohl vyprávět dvojnásob. Listopad 2020 a já největší odpůrce elektrokol. Září 2021 necelých deset měsíců a já stojím na startu EWS ebajků ve Finale Ligure. Loni na konci listopadu se tak listuju dva roky starým časákem Mountainbike a narazím na rozhovor o éčkách s Joshem Carlsonem a najedou obracím o 180 a objedávám od Treku e-bike Rail 5, vyšší modely byly v nedohlednu, ale já ho trošku vytunil. Na závod jsem však měl lepší raketu Rail 9…

E-bike jsem používal hodně na trénink, ale řekl jsem si, že bych na tom i rád vyzkoušel závody a kde jinde než ve Finale. Jelikož se jednalo o úplně něco nového, vypůjčil jsem si v Treku Rail 9 GX, který už měl vidlici ZEB, Deluxe tlumič a bylo vybavením hodně podobné mému závodnímu Slashi. K tomu, abych mohl odjet závod bez komplikací jsem potřeboval 2 náhradní baterky – to v Treku taky nebyl problém zařídit a tenhle servis je super. Díky moc.

Proč tři baterky? Protože závodění na éčkách je trošku jiné a jezdí se na tzv. loopy, které se jely tři a každý loop jedna baterka. Já měl 625Wh, ale loopy jsou dělané i na baterie 500Wh.

Teď už k samotnému závodění. Čekalo nás 75 km, 3000 převýšení a 12 RZ, z toho 3 tzv. Power stage do kopce a brutálně technický. Každá power stage v jednom loopu. Vůbec nic lehkého.

TRAINING DAY
Vývozy byly v tréninku zakázané, takže samotný trénink byl dost těžký. Naštěstí jsme jeli jen 9 RZ v tréninku, protože tři RZ se v závodě jeli 2x, a to jsme v tréninku samozřejmě nemohli. Dopolední část tréninku jsem odjel s MTB legendou a manažerem týmu Chain Reaction cycles Nigelem Pagem, takže jsem byl rád, že jsem měl, s kým jet, protože nikdo další z českých závodníků éčka nejel. Na odpoledne jsme se připojili ještě k Joshovi Carlsonovi, takže na trénink jsem měl opravdu dobrou společnost. RZ byly kombinací všeho. Některé byly čistě sjezdové, jiné pouze do kopce a pěkně v technice ale mě se nejvíce líbili mixované – technické výjezdy a zároveň dlouhé sjezdy. Po tréninku už jsem teda byl dost vyčerpaný, ještě aby ne, když jsem před třemi dny závodil na Špičáků. Zároveň jsem se fakt těšil na samotný závod, zajímalo mě, jak to celé bude probíhat, jestli to vůbec zvládnu atd…

RACEDAY
Zatímco v tréninku jsme vypotili litry potu, tak už v noci na čtvrtek začalo vydatně pršet a ani ráno déšť neustával. Start byl naplnánován na už 8.00 a posuďte sami. Na startovní listině jména jako Vouilloz, Barel, Graves, Fontana, Nicolai, J. Absalon, R. Absalon, Oton, Dailly a mnoho dalších legend moutainbikingu…
EWS-E je dost náročné i na limity, kdy je daný Time Check point, kdy musíme být na startu a každá minuta zpoždění = 5 sekund penalizace. Fakt hustý, protože ty časy byly hodně těsné a než jsem se prodral od startu městem a lehce zabloudil, na jedničku jsem dojel se zpožděním minutu a tepovkou 180, věděl jsem, že to nebude vůbec lehký. Takový Graves, Page a další se ztratili a přijeli i o dost později. První power stage mi vůbec nevyšla, několikrát mi to podklouzlo a já chytil hned 30 s ztrátu. Druhá stage už byla lepší a já se postupně dostával do tempa.

Po prvním loopu jsem vyměnil v centru Pietry baterku, doplnil energii, chvíli odpočinul a byl jsem na nějakém 22. místě. Druhý loop už začal mnohem líp, já se cítíl na kole jistější. Problém přišel po páté RZ, kdy jsem zabloudil a natrefil na značení pro hobíky, to mě dovedlo až nad Finale Ligure na start 11 RZ a já věděl, že je zle. 40 minut transferu bylo vniveč, nechtěl jsem to vzdát, protože jsem chtěl vědět, jak ty éčka zvládnu, a tak jsem se vrátil, u toho zase dvakrát zabloudil a s ohromný zpožděním jsem nestihl stage 6, kde mi fandil Číža s rodinou a skoro vystáli věčnost. Byl jsem na dně sil. Protože jsem jel takový hodinový interval, a aby toho nebylo málo, po šesté RZ jsem hned jel sedmičku Pro stage. Alespoň trošku jsem se prodýchal a šel do toho, snažil jsem se hlavně neudělat chybu a jet s rozvahou, a to se povedla a skončil jsem v této RZ 14. Začala stíhací jízda i v celkovém pořadí. I další RZ se mi začali relativně dařit a já našel psychickou pohodu a jezdil jsem relativně solidně a stabilně kolem 15-20. Po druhém loopu už jsem se posunul na 20. místo. Dal jsi rychlý snack a kolu v kavárně, protože občerstvovačka nebyla, vyměnil poslední baterku a vyčkával na startovní čas do poslední loopu.

To už jsem měl docela vymleto, ale pohon motoru a vidina TOP 20 mě hnala dopředu. Ve stagi 9 jsem opět zajel TOP 15 a blížil se svému cíli. Nejvíc se mi líbila stage 11 Xmen, který byl na éčku úplně super a užil jsem si ho. Závěrečná stge 12, byla poslední power stage ve Final Borgo na hradě, kde byl velký počet diváků a všichni se tím bavili. I tuhle stage jsem jakštakš zvládnul, sice tam byla velká chyba, ale i tak jsem byl do TOP 20. Celkově 17. místo.

Ovšem samotném cíli na stagi mi bylo sděleno, že dostanu penalty, a ačkoliv jsem se jim snažil dlouho vysvětlovat, že značení bylo opravdu špatné, že se ztrácelo hodně lidí a já celý závod odjel sám, protože přede mnou nikdo 2 minuty nestartoval a za mnou byl jeden neschopný Ital, tak to nebylo platný. Ta časová ztratá na stage 6, 7 a 8 mě odsunula na konečné 25. místo. Téměř polovina lidí závod nedojela, tak moc to bylo těžký, nebo tak moc se ztráceli, že to pak vzdali. A pro pořádek dodávám čísla ze závodu: 95 km, 3300 převýšení a více než 9 hodin v sedle.

Závod EWS – E mě opravdu nadchl, jak moc to bylo těžký ale zároveň fakt zábavný. Byl to pro mě trošku krok do neznáma, ale jsem za to rád, vím teď spoustu vychytávek, co používají profíci, jak to chodí při pauze v loopech, jak kdo mění během závodu pláště atd…
Rozhodně jsem éčka nejel naposledy a vidím v tom, stejně jako ostatní velkou budoucnost. Díky Treku za poskytnutí parádního stroje!

Foto: Boris Beyer

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.