Ve druhé polovině června jsem se vydal na třetí závod EWS European na rakousko-slovinské hranice do Petzenu, ze kterého jsem následně pokračoval na svoje letošní první EWS do Dolomit, a to konkrétně do Canazei. Celý trip dal se mnou Kuba Janecký, který mi jel pomáhat s kolem a zároveň fotit. Protože si rozumíme, baví ho to, tak sem byl rád, že jsem měl někoho k sobě…
EWS European #3 Petzen
Do Petzenu jsme vyrazili ve středu večer, takže mě čekala celonoční nálož řízení bydlíkem. Jo, cesta byla v pohodě, nevadí mi řídit v noci, takže ráno v 5 přistáváme v mlze na parkáči v Petzenu. Zatáhnout u bydlíka všechny okna a pohodový spánek do 11 hod, pak jsme začali stavět zázemí a byla pohoda, krásně teplo. Odpolko jsme si sklouzli 12 km flow trail, kterej mě moc nenadchnul, za to Kubovi se líbil.
V pátek už byly v plánu první tréninky na Slovinské straně v okolí Jamnice. 3 RZ, stage hodně pomalé, zatáčkovité a šlapavé. Flow a rychlost tomu chyběli. V sobotu byl na programu trénink dvou RZ v Petzenu, které měly mít 12 a 15 minut… Jenže počasí meteorologům vyšla dokonale, z ničeho nic, když už jsme se skoro vydávali na lano, tak rána a začala pekelná celodenní bouřka, blesk to narval do lanovky a bylo po srandě… Celý den v autě a čekali jsme co bude dál. Ten den se měla jet i hned první RZ, která měla celý závod odstartovat. Nakonec kvůli silné bouřce a dešťům pořadatelé zkrátili první RZ a jeli jsme jen závěrečnou třetinu tohoto trailu. Počasí se večer umoudřilo a my se spustili na trať, která byla totální motokros, začalo to vysychat a absolutně to nejelo a deváté místo nebyl ideální začátek pro mě.
V neděli se opět probouzíme do alpského lijáku, který nás doprovázel po celý závodní den. Zvolil jsem opatrnou taktiku, což se mi nevyplatilo. Dával jsem si bacha abych někde neuklouzl a jel dost opatrně. Bahna byla všude hromada, že jsme kolo museli po každé RZtě mýt hadicí, která vždy byla v cíli nachystaná. Když jsme po 4 z 5 RZ měli pauzu v depu před poslední 5 RZ, která byla totožná jako sobotní jednička a já viděl výsledky, tak jsem se zhrozil, strašný. Zavřel jsem se do auta, sám do sebe a přemýšlel, proč jedu takovou tužku, zřejmě moc opatrně, a to se sakra nevyplácí. Tak jsem za to v poslední RZ vzal, riskoval a najednou to šlo, zajel jsem 3. čas a celkově mě to vyšvihlo z 10. na 6. místo. Nic super, chtěl jsem bojovat o bednu, ale díky poslední RZ jsem na třetího ztratil jen necelých 10 sekund, takže příště to chce už odbrzdit dřív.
Po závodech začalo nekončící mytí kol a všeho oblečení, co jsem za ty 3 dny stihl zabahnit… Tohle na těch závodech prostě miluju a nikdy to neomrzí.
EWS #4 Canazei
Po domytí všeho bordelu a jezerní koupeli jsme se vydali s Kubou na 6hodinovou cestu do Canazei. Cestou jsme zakempovali u Kronplatzu, kde jsme si v pondělí sklouzli pár trailů. Víc jich tam nebylo hehe… To jsem zvědav, kde tam namotají poslední závod Alpine Enduro v září, které se zde jede. V pondělí večer jsme dorazili do krásných Dolomit a cestu kolem Sella Ronda jsme si užívali do posledního dýchánku. V Passu Gardena jsme si dali kávičku, zmrzku, něco jsme cvakli a prostě si to užívali… Všude po cestě v Dolomitech davy silničářů a já uronil slzu, že jí nemám s sebou, protože sem jednou na silničku rozhodně chci vyrazit. Tamní passa jsou známé z Giro d‘ Italia a ty panoramata byly vskutku dech beroucí.
V úterý jsem chtěl jít v Canazei jezdit do bikeparku, který byl mimo závodní tratě, ale nepustili nás do lanovky, aby měli jistotu, že nikdo nebude jezdit na závodních tratích, takže jsme se spalovali na dolomitském parkáči, občas se zchladili v 5stupňové řece a pak jsem se teda dokopal k oblíbenému trackwalku, ha ironie, to je jediný, co na EWS fakt nesnesu, ale vedro bylo tak šílený, že jsem se v tom lese aspoň schoval. Kuba mezitím dával do kupy mého Jekylla, který dostal co proto minulý víkend, rozebral ho do posledního šroubku, až sem čuměl – díky moc! Ve čtvrtek už začali první tréninky stagí 1-4 a v pátek byl na programu trénink RZ 5. Závod v Canazei byl tentokrát jednodenní, ale opravdu těžký, podobný tomu ve Whistleru!
Hned v jedničce v tréninku jsem se v poslední zatáčce solidně vyvěsil, ve dvojce jsem pro změnu ztratil z kola nářadíčko – multitool, CO2, duši, Dynaplug a náhradní knoty. Naštěstí opět skvělej Kuba mě zachránil, vyjel nahoru lanovkou a sjel to pomalu a veškerý vercajk našel, protože já jsem se potom ze spodu vracel hodinu nahoru a nenašel jsem lautr nic. Další dvě RZ už se mi nic nestalo naštěstí. Večer klasický mechanikování, tradiční návštěva Sramu atd… V pátek jen jedna tréninková stage byla na pohodu, jen měla 6.5 km ale jinak byla krásná. Palba po hřebeni, switchbacky, výjezdy technika, prostě vše. Celkem se mi povedla až na spadlej řetěz hned po 200 metrech… Naštěstí mi ve Sramu dali novej převodník za 50e, pač jsem náhradní neměl a kolo bylo naladěný na výbornou. Kuba se snažil a já mohl být v klidu, že kolo je 100 % ready.
V sobotu startuju společně s Kubou Říhou v 11.40. První RZ a nohy totálně vytuhly, moc mi to nešlo, chyby v zatáčkách apod… Nějak jsem to sjel bez pádu, ale rychlost nebyla optimální na velmi technické jedničce. Dvojka se mi už povedla lépe, ale samotný závěr jsem zpackal, když jsem najel do kamene a zastavil se na nulu… Ve trojce přišel crash, kdy jsem se zastavil ramenem o strom a už se kutálel, další ztráta. Pak jsem se jí snažil stáhnout, což se povedlo, ale v cíli jsem sotva pohnul s ramenem, naštěstí nevypadlo, ale dostalo pořádnou pecku! Takže 3 RZ za námi, celkově kolem 60–70. místa, nic moc, škoda malých chyb v každé RZ a pádu ve trojce. Čtvrtá RZ se mi ale nepovedla, byl jsem po tom pádu dost rozladěný a chtěl jsem jí sjet, tak nějak bez komplikací. Pátá nejdelší stage Tutti Frutti byla hodně fyzicky náročná, snažil jsem se posunout v pořadí, z 69. místa. Nakonec to dalo na 61., což v této konkurenci není špatný, ale 50 to není. Bohužel mě dost v tempu zabrzdil ten pád na trojce, ale to je součást hry. V cíli jsem byl rád, že jsem celý. Pogratuloval sem Říhovi, který zalítl 44. místo což je super. Pro mě 61. není špatný, loni by to byl úspěch, letos průměr. Průběžně jsem ve světovém žebříčku na 55. místě, tak snad se vyšvihnu trošku výš ještě.
V seriálu EWS Europe zatím vedu, ale stále ještě chybí jeden závod!
Po příjezdu domů v pondělí 1. 7. mi udělal radost minidokument o mně na televizi Seznam. Pokud jste to nepostřehli a chcete se podívat, tak tady je odkaz: www.seznamzpravy.cz
Díky všem za podporu, která mi dodává spousty sil. Jarní forma trošku stagnuje, ale furt je to velmi solidní a já jsem s dosavadním průběhem velmi spokojený, každopádně prostor pro zlepšení je vždy. Tak a teď odjíždím na nejtěžší závod enduro v ČR – slavné TRILOGY!
Foto: Jakub Janecký, Joao Fanzeres
English 
Czech