Závěrečný šestý závod České enduro série se konal minulý víkend na Špičáku, kam jsem se vrátil po dvou letech, jelikož jsem loni upřednostnil Alpskou sérii. Tratě na Špičáku prošly obměnou a za mě to byly super traily, i když fyzicky dost náročné. Pojďme se podívat, jak jsem tedy viděl závod z mého pohledu…
Na Špičák jsem dorazil spolu s Čížou, protože jsme rovnou po závodě odjeli do Finale Ligure, kde se o následujících dvou víkendech pojedou závody EWS, ale pěkně popořádku ke Špičáku, kde se mi tradičně nikdy moc nedařilo a mým maximem tady bylo třetí místo tuším v roce 2016, ale to bylo vlastně díky blátu… Letos jsem se na závod fakt těšil, protože letošní sezóna je tady u nás fakt našlapaná a já chtěl opět zajet podium a uhájit tak 6/6 (6 závodů = 6x podium). Jistý vítěz seriálu v elitní kategorii Sehnal Špičák vynechal, ale opět první osmička závoďáků byla neskutečně našlapaná.
Zatímco páteční trénink probíhal bez front na lanovky, ten sobotní už byl téměř celodeňák, kór když jsme vyráželi dost pozdě. 5 RZ, dvě na Pancíři, jedna z Belvederu a dvě od rozhledny na Špičáku. Najížděl jsem s Čížou a Vanikem a brali jsme to docela poctivě a několikrát zastavovali, zkoušeli stopy, takže to moc neodsýpalo. Všechno bylo jakžtakž v pohodě, až na čtvrtou stage, kde mě to na rock garden nějak pokopalo a letěl jsem přímo hlavou a krkem na strom. Totální vypínačka a nějakou chvíli jsem dost lapal po dechu. Asi po 30 minutách jsem to nějak sklouzal dolu a byl rád, že sedím na židli u auta… No nebylo by mi vůbec do zpěvu. Na závěr dne jsem si šel pomalu sjet poslední pátou RZ, abych věděl kde, co je, ale moc ovoce to asi nepřineslo..
RACEDAY
Noc byla opravdu lahůdková, co pohyb to bolest v horní části zad, s tím se prostě spí krásně… Naštěstí hlava ráno byla relativně v normálu, jenže jsem zjistil další zádrhel… oteklý malíček, který jsem si vykloubil, a tak trochu na něj zanevřel, protože bolest jsem cítil spíš jinde. Nicméně otok se mi moc nelíbil, když jsem nemohl ani chytit gripy. Naštěstí pohotový kluci z horské služby si s ním ráno poradili a já se po dlouhém rozmýšlení nakonec postavil na start s tím, že zkusím jedničku a pak se uvidí… Možná to bylo zbytečné, stejně jsem měl asi jisté celkové třetí místo, ale kdo mě zná ví, že závodění je pro mě všechno, že to miluju a když to jen trošku jde, tak prostě jedu přes bolest!
Před startem první RZ jsem ještě strhnul tejpy, které měli držet malíček u prsteníčku a snažil jsem se tak nějak proplout první RZ. Což se úplně nedařilo, protože jsem na ní dost bruslil a necítil se moc rychlý. V cíli jsem si docela oddychl, ale v rámci možností a nasátí adrenalinu jsem to hecnul a jel na dvojku. Dvojka byla tradiční „pančířovka“ pod starou snad nejpomalejší lanovkou. I na této RZ bylo dost změn, což se mi líbilo. Tahle stage byla jak dělaná pro Vanika, kdo to uměl šlo to krásně prohoupat. Zádrhel však přišel už na startu. Kdy jsem při první šlápnutí vycvakl nášlapu a než jsem jí nacvakl už mi pípnul čip, takže pevnej start a watty už se točily. Horní polovinu tratě jsem jel celkem slušně, dobrý flow, žádný chyby, diváci na rock garden to pěkně vyhecovali, prostě super. Ovšem asi v jedné třetině, při přejezdu asfaltky mi spadl řetěz a byl to nekonečný chainless… Bohužel bylo pár míst, kde bych ocenil přišlápnutí si… Ale co už, … V cíli jsem byl opět parádně naladěnej, ale vlastně sem se uklidňoval tím, že o nic nejde a že hlavně nesmím spadnout, protože to by asi byla konečná… Po desetiminutovým mechanikování jsem konečně odjel na trojku. Ta byla dost šlapavá a vůbec to nejelo, naštěstí aspoň poslední třetina stage byla z kopce. Tahle stage mi celkem vyšla. Za to čtvrtou RZ jsem jel fakt opatrně, protože jsem z ní měl dost velký respekt, jak jsem sem tam o den dřív vypnul… Naštěstí jsem ubral ze svého racemoodu a v cíli čtvrté RZ jsem si zhluboka oddychl, že jsem to tuhle stage přežil, ale ten čas v ní…nic moc… Po čtyřce už jsme měli v nohách necelých 1300 metrů nastoupáno, takže na poslední pátou stage jsme se vyvezli lanovkou. Závěrečná RZ 5 byla kombinace místní sjezdové tratě s fresh hrabankou, v této RZ jsem si docela hrábl na dno, spousty diváků podél tratě, fakt mě to bavilo. V cíli poslední odkloněné zatáčce do cíle jsem podržel death grip a v cíli jsem to dlouho vydýchával.
V závodě, který jsem kvůli sobotnímu „vypínáku“ nechtěl vůbec jet, vlastně jsem jedničku jel jako „testovací“, když mě kluci hecli, jsem to dokroutil na druhé místo za polským závodníkem Lukasikem, který letos letí opravdu pilu! Super výsledek na závěr sezóny, který mě moc potěšil. Tímto výsledkem jsem se vyšvihnul na celkové druhé místo za Sehnala, což je úplně super, nečekal jsem to, protože pravděpodobnost toho, že budu celkově druhý byla fakt malá vzhledem k tomu, že Tejchman, který byl celou sezónu průběžně druhý jezdil fakt konsistentně dobře. Jsem maximálně spokojený s mými výsledky letos. 6 závodů, 6 podium.
Díky pořadatelům Enduro série za další parádní závod, kterého se zúčastnilo kolem 450 závodníků a jsem rád, když vidím, jak úroveň našich závodů roste, kolik diváků je podél trati, dětské závody atd… Za mě palec nahoru za letošní sezónu!
Díky za fotky: Jára Sijka a Kuba Janecký
Díky všem partnerům a sponzorům, díky nimž jsem mohl být v každém závodě na podiu.
KUR sport, Norco, Big Shock, Mitas, VSSPEED, Uvex, CloudSailor, Outdoorweb, Ergon, Auto Horejsek, Dakine, Reverse, Craft, 5. 10, GU energy, Crankbrothers, Finish line, PTN, Fyziotoncar, Labeta
English 
Czech