Po měsíční pauze jsem se opět vrátil do závodního kolotoče, který se zastaví až v říjnu. Zatímco s první polovinou sezony jsem byl spokojen, v té druhé to chci ještě vylepšit. Cílem je potvrdit vedení v České Enduro sérii a opět útočit na co nejlepší umístění v EWS.
První z cílů jsem mohl splnit hned úvodním závodem podzimní části sezony na Kopřivné v Malé Morávce. Jak už je u mě zvykem, vynechal jsem páteční trénink a trénoval až v sobotu, tak abych jednak měl více sil na neděli, a hlavně jsem přesvědčen, že mi páteční trénink moc nesvědčí, protože tratě jsou v sobotu úplně jiné.
Bohužel se závodu nezúčastnili obvyklý týmový parťáci Vojta Moudrý (dovolená na Korsice) a Vanik (ten vyhrál letos co se dalo, a vyhrál i celkově v nejmladších masterech). Za to, se po smolném závodě v Koutech ukázal na startu Matouš Silovský, který letos konečně toužil po dobrém výsledku.
Trénink
V sobotu na trénink vyrážím kolem 10 hodiny spolu s Čížou a jeho mladým svěřencem. Číža mi ukazuje najetý stopy, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi krátké RZty, potřeboval jsem to důkladně načíst a hodně jsem zastavoval, tlačil kolo, tak abych měl jasno o závodní stopě. K tréninku nám sloužila lanovka, a i když byla velká fronta, tak moderní lano na Kopřivné, kde na jednu sedačku přijdou 3 kola, tak to pěkně ubíhalo. 4 RZ vedly na kopci na Kopřivné a dvě směřovaly do druhého údolí do Karlova. Trénink odsýpal docela rychle a kolem 15hod jsme měli odjeto, takže super a já se mohl věnovat po tréninku údržbě kola, pokecal jsem s klukama v týmovým stánku Trek a večer jsem ještě stihl s Ivčou sjet na Borůvkové hody, kde jsme okoštovali výborné rybízové víno…
RACEDAY
Po měsíci jsem se fakt na závod těšil. Startovali jsme klasicky až po poledni, takže mi Lukýno v Treku připravil opět výborné těstoviny s olejem, které jsou už taková moje předzávodní tradice. Díky kámo! Celkem se jelo 6 RZ, všechno po vlastní ose bez lanovky, a vzhledem k tomu, že předpověď říkala, že má odpoledne přijít déšť, tak závod odsejpal celkem rychle i do kopce.
První stage byla vyloženě sjezdová, krátká a vršek hodně rozbitý, technický, dole už jen palba po kořenech. Tady se loni jelo na mokru a bylo to fakt šílený, naštěstí letos na suchu. Jednička se mi pocitově povedla, což byl hlavní úkol, abych si tam neodpálil závod jako třeba v Koutech.
Druhá RZ byla taky vesměs z kopce s minimem šlapání a tady jsem trošku cítil rezervy ve spodní části trati a zhruba v prostředku jsem udělal jednu menší chybu, ale jelo se mi dobře.
Když jsem po dvojce zkouknul výsledky, byla tam lehká ztráta přes dvě sekundy, které jsem nechal na té dvojce.
Krátký rychlý RZ, kde se nesmělo chybovat, a naopak se muselo jet furt na 110 %. Věděl jsem, že pokud chci vyhrát musím ještě přitlačit. To se povedlo a na trojce, která byla už šlapavější, delší jsem vyhrál a začal jsem ztrátu pomalu stahovat. Bohužel ve čtvrté DH RZtě na Karlově jsem se dvakrát nechal stáhnout k pásce vyznačující trať a vyjel z ideální stopy. No byl to boj o centimetry.
Po této RZ jsem zjistil, že mám povolené hlavové složení, kam se kvůli multitůlu nešlo dostat, neboť jsem u sebe (ani nikdo z okolí) neměl dostatečně dlouhý imbus, takže jsem poslední dvě stage musel jet s volným hlávkem a o tom, že mi střílela od trojky přehazovačka, raději nemluvím. Musel jsem to prostě vzít, jak to je a rvát to na těžké převody.
Předposlední stage byla hodně rovinatá, furt po kořenech, za mě asi nejhorší. Ovšem i tak se mi povedla a věděl jsem, že to ještě bude boj do závěrečné RZ, která byla i nejdelší s nejvíce šlapáním. V poslední RZ jsem nechal úplně všechno, jel jsem hodně na riziko, což mě jednou vyneslo do stromu a další chybu jsem udělal v poslední zatáčce, kde jsem byl příliš rychlý. V cíli tepovka 200, prostě tenhle závod se mi povedl a já byl spokojený, škoda pár chybiček, ale to k enduro prostě patří. Tušil jsem, že souboj o vítězství bude mezi mnou a Matějem Charvátem.
V cíli jsem dlouho vydýchával, když jsem skočil ve výsledkách na druhé místo s na desetinu sekundy totožným časem jako Matěj, ale můj čas byl o jedinou setinu horší. Matějovi gratuluji a díky za super souboj, stejně jako Přemkovi Tejchmanovi, Vojtovi Bláhovi a Mikymu Nevrklovi, kteří nás doplnili na pódiu. Takovýhle závodění mě fakt baví a žene nás to dopředu. Týmový parťák Matouš zalítl parádní 8. místo v Elitě a 12. celkově a ukázal, že i on dokáže zajet super výsledek.
Díky všem organizátorům a pořadatelům za krásný závodní víkend, bylo to super!
Fotky: Jára Sijka, Ivča
English 
Czech