Závodní kolotoč se pomalu roztáčí. Česká Enduro série odstartovala na Králičáku!

Po pár odložených závodech z jara, se sezóna rozjela naplno. Nová lokalita přilákala do podhůří Králického Sněžníku (1.423 m. n. m.) 450 závodníků v různých věkových kategoriích, od dětí až po Masters 55+.

Ještě, než se plně rozepíšu o samotném tréninku a závodě, řeknu vám, co jsem všechno jsem nacpal do auta na téměř pětihodinovou cestu. Suzuki S-cross, kterou mám od společnosti Emil Frey nepatří mezi největší, ale narval jsem tam nemožné. Na závody se mnou jeli i Ivča a teammate Vojta Moudrý, takže na držák Thule 3x Trek Slash ok, jen se to občas pěkně zavlnilo, takže lepší na přejezdech a dalších výmolech do zpětného zrcátka nekoukat. No a dovnitř jsme nacpali veškerý vercajk, náhradní díly, 4x výplety, stoleček, židličky, několik tašek s oblečením a hromady jídla, protože Vojta je ještě ve vývinu, takže i s menším autem, se dá udělat velké divadlo.

Bylo hrozně fajn, se po velmi dlouhé zimní pauze vrátit mezi známé tváře. Nová lokalita v kalendáři Enduro série čítala pro kategorie Race 5 měřených RZ s převýšením kolem tisícovky. Na úvod by se zdálo, že to bude až příliš lehké, ale opak byl pravdou…

TRAINING
Pátek a sobota tradičně patřili tréninkům. Zatímco v pátek panovalo krásné slunečné počasí a tratě se začaly pomalu ale jistě vyjíždět, tak na sobotu je nám velmi vydatně pokropil horský déšť, který trval celou noc a celé dopoledne. V sobotu jsme měli s klukama z týmu TREK KUR Enduro sraz u našeho týmového stanu, samozřejmě Vanik nezklamal, kolo měl v rozkladu, takže jsme vyráželi až kolem druhé hodiny. Tratě už byly solidně vyježděné a kořeny se hodně vybarvily do žluta… Krom „kroupové“ půlhodinové přeháňky tréninky probíhali v pohodě, ale první dvě stage byly opravdu, nebojím se říct, královské. Večer klasická předzávodní rutina, jedno pivko k hokeji a najíždění videí na kameře.

RACEDAY
Start nejnižších čísel byl až mezi 12 – 13 hodinou, docela pozdě, ale je to dáno obrovským počtem závodníků. Děti se na své tratě rozjely kolem 9 hodiny, dle mého názoru by bylo lepší začínat už v 8 ráno. V neděli už bylo počasí bez deště, tratě začaly osychat a byla to loterie, kdo zvolí které pláště, protože bláto hodně lepilo.
Do závodu jsem vyrazil se startovním číslem 2 ve 12:50 na zbrusu novém kole Trek Slash 9.9 X01, které jsem vytáhl až na samotný závod, protože tréninkové dostalo solidní bahenní lázeň během tréninků. Možná jsem byl víc nervózní, než bych chtěl, přeci jen to byla premiéra v nových barvách značky TREK.

Hned v první RZ jsem šel dvakrát přes řídítka v hodní polovině trati, takže velmi špatný začátek, pak už jsem tak nějak se ztrátou motivace dojel do cíle. Jednička byla fakt opravdu hodně těžká, když už člověk sjel tu extrémně kořenatou pasáž, která byla asi to nejtěžší, co jsem zatím v Enduro sérii, kdy jel, tak přišel těžký výjezd a 100metrová vrstevnice, kde to po blátě vůbec nejelo, fakt hodně těžký, až jsem v cíli dlouho vydechoval na řídítkách.

Druhá RZ, kopírovala tu první, ale nebyla tam tak extrémně prudká pasáž, furt to docela jelo, nicméně tam zase byly fakt těžký traverzy, které se mi naštěstí podařilo projet hodně dobře a z této RZ jsem měl dobrý pocit, což ukázal i čas v cíli. Bohužel jsem na to nedokázal navázat v dalším průběhu závodu. Trojka bylo pumptrackové a šlapavé trápení, nohy mi prostě ten den nejely. Čtvrtá RZ byla fakt pěkná, ovšem na startu jsme čekali půl hodiny, kvůli zranění Vojty Švána, který spadl tak nešťastně, že si otevřel zlomeninu ruky, přeji bezbolestné uzdravení kámo a snad ještě letos na trailech! Drž se! Nucenou pauzu jsem vlastně trošku uvítal, přišlo mi, že jsem fakt vyčerpaný, a tak jsem na startu s Michalem Prokopem prohodil pár slov o e-biku, a trošku jsme se oba zasnili, ale zpět do práce. V této 4. RZ jsem udělal jednu chybu, kdy mě to stáhlo v plné rychlosti na strom a přesně jsem ho trefil předloktím, v tu ránu mi zabrnělo celé tělo, ale byl jsem rozjetý jel jsem naplno dál. V cíli jsem však dost skuhral a ruka solidně otekla. Poslední pátou RZ do cíle jsem projel bez nějakých zásadních chyb, ale i tady jsem cítil, že to prostě není ono…

No dobře se mi nejelo, byly tam velké rezervy, velké chyby a o flow se nedalo v mém případě mluvit vůbec. Snad jen ta traverzová dvojka mi vyšla. Proto v cíli beru čtvrté bramborové místo, což vlastně na to, jak velká konkurence se tu sešla a jak blbě jsem se cítil, je dobrý výsledek. Gratulace klukům z týmu, všichni jsme se vešli do TOP 20.
Vanik 11. (1. v Masters 35-45), Vojta Moudrý při premiéře 14. a Matouš Silovský 20. Radost mi udělal i můj svěřenec Vojta Sekyra, který při premiéře v dětské kategorii skončil šestý.

Díky moc parťákům z týmu za supr víkend, díky Ivče a rodičům, kteří mi fandili skoro na všech RZtách, díky za zázemí ve stanu TREK, díky trail builderům za fakt těžký stage a v neposlední řadě díky fotografům (Jára Sijka, Kuba Šedivý, moje Ivča) a hlavně všem mým partnerům! Těším se na příští závod 11. – 12. 6. 2021 Enduro série na Klínovci.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.