European Enduro series #4 Francie (Loudenvielle) a celkové vítězství v EWS European series!

První zářijový víkend se odjel poslední čtvrtý závod Evropské kontinentální enduro série ve Francii. Zároveň se jednalo o poslední závod francouzského poháru, kde to mezi elitními Francouzi pořádně jiskřilo. Konkurence byla nadupaná!

V pátek v brzkých ranních hodinách vyrážím s Ivčou směr letiště a už v 11 přistáváme v pod pyrenejském městě Toulouse. Půjčení auta, a ještě dvě hodiny do hor. Městečko Loudenvielle se nachází v údolí Vallee Du Louron, které svírají obrovské kopce známé ze záběru Tour De France. Ve Francii se enduro jezdí zcela odlišným systém než kde jinde. Některé RZ jsou úplně na oči a jiné zase mají jednu tréninkovou jízdu, na kterou hned navazuje jízda závodní na stejné. Zajímavé a podle mě dost spravedlivé.

RACE DAY 1

V sobotu se začínalo hned z rána. V půl 8 už jsme jeli lanovkou nahoru abychom jeli tréninkovou stage 3. K mé neradosti startuju mezi dvojící francouzských expressů Denioudem a Trabacem, který startoval do každé stage 20 sekund za mnou, a právě Trabac je loňský vicemistr EWS v kategorii U21 z loňského roku. Na startu nechyběli další super rychlá francouzská jména. Po zahřívací stagi, kde jsme startovali ve třech stupních takhle z rána se nám pěkně odpařovala pára od pusy, následovalo delší zahřátí v podobě hodinu a půl dlouhého stoupání na první stage. Ta se jela na oči a bylo to fakt hustý! Čerstvá stage, mokrá stage a hlavně prudká. V polovině pěkný výjezd, což mě překvapilo, ale pro mě šance něco nahnat. Bohužel jsem se tak snažil a sprintoval, že sem koukal pod kolo, když mi ujel předek na kameni a cca 30 metrů jsem musel běžet… Jsem trouba no… Přesto spodek stage mi zas vyšel jako vršek a já v cíli beru 10. místo, což je dobrý start. Mimochodem v této stagi první dvacítka narvaná v 17 sekundách a tato stage měla 6 minut!

Hned po jedničce jedem dvojku tréninkově abychom pak zas šlapali prudké stoupání znovu ještě jednou a dali si dvojku závodně. Ta byla hodně technická, zavřené switchbacky, dost mokré, moc mi to nesedlo, ale i tak super 12. místo a držím se furt v nadstandardu. Z dvojky, která končí v areálu startu a cíle jedeme zpátky na stage číslo 3, kterou jsme jeli hned z rána warm up. Takhle stage je fakt hnusná, nahoře 4 minuty šlapání po loukách, abychom pak jeli v čerstvé hlíně levá, pravá pod lanem další 4 minuty. Moc mi to nahoře nejede, na jednom pastorku na kazetě mi to docela střílí, což mi nepřispívá, drážky vyjetý, jak od motorky ale snažím se jet maximum, nohy byly totiž hodně dobrý. V cíli trojky beru 15. místo, z čehož nadšený nejsem, ale zatáčky nikdy nebyla moje silná stránka. Po trojce máme 2 hodiny pauzu, vyčistím kolo, odpočinu a jedu zase lanem nahoru a jedem opět závodní trojku, která se tedy ten den jela 2x. Když jsem jí jel podruhé, tak jsem to vodbrzdil co to šlo ve spodní MX části, v cíli 10. místo! Dokonce před Denioudem, takže bomba, jen škoda střílející kazety při šlapání – novou mám bohužel doma. Suma sumárum první den je u konce a byl sakra výživnej!

V číslech:
Čas 7 hodin, délka 48 km, nastoupáno 1500 m na jednom a půl transferu, nasjezdováno 3350 m. Dále… 1. stage na oči, 2. stage s jednou tréninkovou jízdou a dvakrát jsme jeli třetí stage odpoledne, kterou jsme jeli tréninkově hned ráno a že se sakra změnila oproti tréninku.
Výsledek po prvním dnu 10. místo a 15 sekund na TOP 5! Za mnou například Trabac, Charles (23. na EWS v Canazei) a další jména, kteří už ví, jaké je být v TOP 30 na EWS.

RACE DAY 2

Opět jako v sobotu vstávačka v 6 ráno, což nejhůř snášela Ivča, rychlo-snídaně a hurá autem přes sedlo kopce Col de Peyresourde (vrchařská 1. kategorie letošní 12. etapy Tour) do areálu závodu Loudenvielle. Tam jsem se dozvěděl, že elita startuje až poslední oproti prvnímu dnu, takže jsem si zatím skočil s Ivčou na kávičku a vyčkali v teple.

V 9 už tedy jedu gondolou první, pak druhou na vrchol do 2245 metrů, kde zas teploty klesají pomalinku k těm nejnižším. Na lanovce klepu kosu a už se těším na vrchol, kde alespoň bude trošku sluníčko. Právě z této výšky startovala pátá stage, která se nejprve jela tréninkově, pak krátký transfer na stage čtyřku. Ta se jela na oči závodně. Jen co jsem do ní odstartoval jsem měl úsměv na tváři (u mě nevídané), prudké zatáčky, stopy jsem trefoval skvěle a fakt mě bavila! Do té doby, než jsem zabral ze zatáčky a přetrhnul jsem řetěz… abych pumpoval, jenže se ulomila i spodní kladka přehazovačky, tím pádem jsem to celé namotal, a ještě, než jsem dobrzdil, tak jsem přetrhl drát… Paráda… Vymotávám řetěz, když až po docela dlouhé době mě dojíždí Secondi, který jel 20 sekund za mnou, rvu si vlasy, je to škoda, bylo to fakt dobře rozjeté… Dojíždím bez řetězu, ztráta obrovská a čeká mě dlouhá hodinová procházka na stage 6, která se jela tréninkově a já po ní sklouzal do depa. V depu jedu do tech zóny, kde nikdo nemá 12ku, takže jsem jednoduše řečeno v pr…, Nezbývá než čekat, jak dopadne závod a celkové body v pořadí Evropského seriálu.

Dopadlo to skvěle, nikdo z mých pronásledovatelů v tak nabité konkurenci nikterak výrazně nebodoval a já tak uhájil trošku se štěstím vedení v EWS European Serii, což je naprostá paráda!

Zdlouhavé vyhlášení závodů, celkového pořadí francouzského poháru a pak kontinentálního.

EWS European ve Francii bylo fakt parádní a nejtěžší na závěr! Krásné, přírodní a těžké tratě, bombastická organizace, časomíra, live stream na vybraných stagích. No prostě enduro, jak má být se vším všudy, až jsem byl sám překvapený! Klobouk dolu a rád se sem vrátím ještě. A úroveň závodů ve Francii? Je to nabitý neskutečně, jedna chyba a 10 míst propad dozadu…
Takové menší EWS.

Závěrem bych moc rád poděkoval všem partnerům, sponzorům, rodině, Ivče a všem, kteří mi drželi palce v mé cestě Evropou!

Foto: Emmanuel Molle, GoPro