Poslední červencový víkend se konal třetí závod Enduro série v Koutech, kde se závodí na českém území historicky nejdéle a závod se zde konal již po osmé a bylo to opravdu jeden z nejhezčích závodů, co jsem v ČR jel.
Letošní sezóna je opravdu nabitá, po korona krizi se jede téměř víkend, co víkend nějaký závod. Já se to snažím trošku regulovat, abych nebyl přetaženej a pošetřil síly na podzimní část EWS, kde to bude fakt masakr.
Poté, co jsem bral vítězství na prvním závodě na Klínovci, mi úplně nevyšel druhý závod na Zadově a tak jsem si chtěl v Koutech spravit chuť a opět bojovat o medailové příčky. Páteční trénink s Jirkou Komárkem a Čížou byl opravdu víc než luxusní, čerstvé traily, nic vyjetého, prostě paráda a všichni jsme si užívali jedno z nejlepších ježdění.
V sobotu už fronta na lanovku byla tradičně na necelou hodinu, takže jsme stihli všechny stage objet jednou, i díky skvělýmu parťákovi Vanikovi, který si přijel do Koutů seservisovat kolo, prostě pohoda. Oba tréninkové dny probíhaly v přijemném letním počasí, ale v sobotu odpoledne se přihnal první přívalák, který nás zastihl na lanovce a bylo jasný co nás čeká… jeli jsme čtvrtou a druhou RZ, které na sebe v tréninku pěkně navazovali a bylo to solidní rodeo, ale obrovská zábava. Večer předzávodní najíždění, strečování a Kuba mi dělal kolo, který naladil dokonale.
V neděli jsme do závodu vyráželi až po poledni, což není nikdy moc příjemný. Předpověď počasí si s námi hrálo jak kočka s myší, ale bohužel déšť nás minul, a byl jsem asi jediný komu by nevadil… První RZ hned z vostra, protože jsme na ní jeli lanovkou. Taktika jet na jistotu bez pádu mi úplně nesedla, sice pohodová jízda, ale chyběl tomu pořádnej speed a když jsem v horní polovině netrefil 2 nadjížděčky do zatáček, tak to nemělo se závodní jízdou moc společného. Na dvojce, která jinak byla taky moc pěkná jsem 2x trefil strom, což mě docela rozhodilo a opět jsem teda ten začátek úplně nevychytal. Nicméně i tak, za mě parádní stage…
Na RZ 3 jsme jeli tradiční výjezd na Dlouhé stráně a dal nám pořádně zabrat. Trojka už byla lepší, bavila mě, jel jsem dobré stopy a Medvědice prostě baví každého snad… Na čtyřku nás podruhé vytáhlo lano, a právě na čtyřku jsem se nejvíc těšil. Sice začátek pod lanovkou byl čistokrevný bikepark, ale druhá polovina bylo pořádný enduro v potoce bláta a vody na kořenech, přesně to, co mám fakt rád. Horní polovinu jsem jel fakt dobře. Věděl jsem, že jsem začátek ztratil, tak jsem chtěl právě na soupeře najet hodně v téhle RZ, protože vím, že to šlo…. Hodně dobrá jízda, bez žádné krizovky. Kdo tu stage jel, ví, že to bylo fakt hustý. Nicméně 30 metrů před cílem mě to v odkloněným traverzu stáhlo k mlíku, odšlápl jsem si, boa kolečko na botech se povolilo a já vyzul botu, a ještě jsem namotal mlíko do šaltru. Dobrých 15, možná i 20 sekund mi zabralo, než jsem nazul botu a vymotal mlíko… Btw: V této RZ jsem i přes tenhle problém ztratil na vítěze 4 sekundy. V cíli této stage jsem byl hodně vytočený. Z nemotaného mlíka jsem si mu sel zavázat botu, protože boa kolečko bylo vylomené, to prostě chceš! Transfer na poslední stage už jsem jel komplet v dešti, ale noha mi furt v botě byla dost na volno, a tak jsem poslední sedmou, nejdelší stage jen tak sklouznul abych si už nic neudělal. Poslední stage byla jinak taky parádní. Vršek DH, pak dlouhý traverz nazývaný Autobahn, čerstvá hrabanka, prostě za mě super!
Suma sumárum jsem z toho zpackaného dne vyčaroval 5. místo, víc k tomu asi není potřeba dodat, protože jediný, co tomu chybělo, byl ještě technický problém s kolem, jinak mi to fakt nesedlo. V průběžném pořadí Enduro série jsem klesl na třetí místo. Naší elitní kategorii ovládl Standa Sehnal, který po zisku národního titulu ve sjezdu má opravdu fazónu!
Foto: Libor Vočadlo, Barbara Samková
Czech 
English