EWS #8 Finale Ligure – přes bolest, hlavně to nevzdat!

Ačkoliv jsem říkal, že prioritou ve Finale jsou éčka, chtěl jsem nastoupit i do závodu EWS, ale tělo bylo po minulých dnech a týdnech fakt zničený a bolelo mě snad úplně všechno tak, že jsem ani moc nespal. Říkal jsem si, že uvidím po pro stagi, ale…

 

Trénink byl naplánovaný hned na druhý den po celodeňáku na e-biku, naštěstí bylo téměř vše shuttlem, takže to jsem velice uvítal. Jak se mi líbili RZ na e-bikách, tak na enduro sem od toho čekal trošku víc. Pořadatelé úplně odřízly finálovské klasiky a trialoviny, takže stage byly ve flow a tak nějak furt z kopce…

Po pátečním tréninku se v sobotu jel trénink a závod Pro stage, která vedla z hradu a za mě nejlepší RZ celého závodu, škoda, že měla jen 700 metrů, protože měla úplně všechny prvky endura. Nahoře flow, kameny, šlapání, palba a super technické zatáčky ke konci, fakt bomba! V tréninku se mi fakt vydařila parádně, bohužel o pár chvil později v závodě jsem v poslední dvou zatáčkách vyletěl ven a nabral velkou ztrátu, jinak do té doby to byl skvělý výkon ode mě. Takže po Pro stagi až 69. a moc motivace pokračovat v nedělním závodu nebylo.

RACEDAY
Nakonec jsem věděl, že rozhodovat se bude až v neděli, že závod má 55 km, další 4 RZ a bude to další velký den s převýšením 2000 m. Byla výzva tohle dokončit a mít za sebou ultra těžký týden. Cílem na neděli bylo posunout se do padesátky a ideálně do TOP 40. Tento cíl se vzdálil hned po první RZ – Nato Base. Už jen ten výšlap na Nato, 1000 výškových a 2 hodiny masírka už tak dost rozmašírovaného pozadí. Nato Base trail sice znám, ale je to přesně ten typ trailů, který mi vůbec nesedí, a navíc jsem zvolil Vanikovu taktiku – flow a moc nebyl power na šlapání. No v cíli 70. čas a bylo potřeba se chytit za nos, v zmátořit se a dojet závod se ctí. Jenže myšlenky byly takové, že po druhé nedělní stagi Ingegnere se svezu dolů a nebudu dál pokračovat.

Ingegnere je další z trailů, který nemám na seznamu oblíbených, ale přeci jen nohy už se začaly točit líp, a ačkoliv jsem ten trail teda doslova probrzdil, tak 48. místo a na poslední závěrečném mezičase velmi rychlý čas mě namotivovalo jet na třetí stage, kterou byla DH trať Little Champery. Minimum šlapání a já konečně dostal odvahu to odbrzdit. Dokonce tak, že jsem škrtnul v plné palbě o kraj trailů, naštěstí AVS mě zachránilo, ale i tak se krev drala skrz rukavici. Nicméně tato chybka mě odhodila na druhou stranu trailu a pěkně jsem se projel po rozkroku a rozjížděl jsem se skoro z nuly. Pak jsem vzal ještě víc a začal stahovat ztrátu, odpálil jsem v nejvostřejší pasáži o rock gap, kde byl fakt kotel lidí, kteří to hecovali, nakonec v cíli 42. nejrychlejší čas a posun na 50. místo průběžně.

To nás čekala ještě závěrečná Borgo stage, kde jsem v Pro stagi hodně chyboval. Za mnou byly 3 vteřiny kluci i na 57. místě, takže trošku tlaku bylo na místě. Poslední stage jsem si úplně užíval, stovky diváků lemující trať stejně jako na ostatních stagích mě hnali dopředu, vydal jsem ze sebe úplně všechno a v cíli byl 33. v této RZ a celkově jsem poskočil na 48. pozici.

Skvělý zakončení nejnáročnějšího týdne, který odjel na kole za celý život. 3 závody v 7 dnech je solidní porce. Mrzí mě, že mi v neděli nejeli líp nohy, mohl jsem to vytáhnout ještě výš, ale co bych chtěl. Byl jsem i moc rád, že se zadařilo i ostatním Čechům. Matěj Charvát 33., Vojta Bláha 42. a Martin Knapec ze Slovenska 50. To je super! V ženách při premiéře Barča Průdková krásné 10. místo, Fejola opět druhá v ženách masters. Žilák 9 a Čižinský 12 v mužích masters. Vanik vyhrál EWS100, což je dobrý, ale už je na čase, aby nejezdil hobíky.

Díky Kubovi a tátovi za skvělý servis během celého týdne, protože to bylo fakt dost náročný nejen pro mě, ale pro celý můj tým. Díky moc.
Sezona ještě nekončí, příští týden mě čeká poslední závod EWS ve Skotsku, tak držte palce.

Foto: Boris Beyer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.