Devátý a poslední závod letošní EWS sezóny se odjel první říjnový víkend ve skotském údolí Tweed Valley, přesně tak, kde je EWS doma a odkud organizátoři tohoto světového seriálu pocházejí. Tweed Valley leží hodinu autem jižně od Edinburghu a kousek od hranic Skotska a Anglie.
Oblast Tweed Valley je proseta několikaset traily, zejména pak u města Innerleithen, kde se právě odjelo poslední kolo EWS je nespočet trailů spíš náročnějšího charakteru. Dva kopce cca 300-400 metrů vysoké protkané traily. Upřímně po vyčerpávajícím závodě v Itálii se mi do Skotska úplně nechtělo. Ze sluníčka zpět do zimy a drsného podzimu. Avšak jsem to měl už celé zaplacené, takže nebylo cesty zpět. Celý týdne se takřka střídaly všechny čtyři roční období, i když k létu to mělo docela daleko. Zatímco jsem si zvykal na místní specifický a hodně kluzký povrch, tak jsem ve čtvrtek šel omrknout závod na e-bikách, který byl opět totální hardcore a na startovce přibylo další velké jméno MTB scény – Sam Hill a domáci mistr světa ve sjezdu 2020 Reece Wilson. Byli to právě oni dva, kteří diktovali tempo, hlavně ve sjezdových RZ. Poté co se Reece rozsekal a odstoupil, Sam Hill začal stahovat čelo závodů, protože v Power stagích dostával celkem naloženo, nakonec 3. místo pro něj bylo velký překvapením. Závod i celý seriál ovládl legenda Nico Vouilloz.
Trénink
Trénink všech 5 RZ byl pravý endurový a všechno za své, což se mi líbilo a bylo to nejspravedlivější. Žádné shuttly ani jiná pomoc. Traily mě hodně bavily, ježdění fakt na top úrovni a já si to užíval, a těšil jsem se na závod.
V sobotu byla na programu Pro Stage, která byl double diamondový trail a čisté DH. Na startovní listině se ukázalo několik bristkých výborných sjezdařů jako Walker, Kerr, Bryton, Beaumont, Jones, Buchanan, Dale a spoustu dalších… Britů tady bylo fakt hodně a měli to nalítaný opravdu skvěle. Sobotní Pro Stage se odjela za celodenního lijáku, zimy a kdo měl roll offy, tak měl výhodu.
Jelo se mi celkem dobře, moc jsem sice neviděl a udělal jsem jednu chybu v závěru, ale jinak fajn. Bohužel tempo jistoty zdaleka na nejrychlejší nestačilo a já uzavíral osmou desítku, naštěstí rozestupy byly velmi těsné a ztráta nebyla příliš velká.
ZÁVOD
V neděli už naštěstí nepršelo, čekalo nás 40 km a 1800 metrů převýšení na 5 RZ. Jelikož v sobotu v dešti jeli závod EWS100, tedy hobíci, tak tratě byly s těží. Bylo to ortodoxní oraniště, zejména druhá stage. Na druhé straně lesem se hnala neuvěřitelná atmosféra, kterou skotský dav vytvářel každému závodníkovi. Já jsem v této v nedělní první, celkově druhé RZ hned několikrát zaváhal, ale sjel jsem to bez pádu s relativně dobrým pocitem.
Ještě o kus lépe se mi jela třetí stage NY-NY, která byla fakt rychlá i na mokru, naštěstí v ní už nebylo tolik bláta a fakt se to dalo solit. Pocitově opět supr. Jak v neděli svítilo sluníčko, tratě ještě víc zpomalily, bahno se prostě lepilo. Čtyřka byla taky dobrá, ani tady jsem výrazně nechyboval a zajel dobrou stage. Transfer na RZ 5 byl očistec, hodinu, jsme tlačili kola do brutálního kopce, kde hned vedle toho vedla stage, takže si představíte, jak prudký to asi bylo. Pátá stage byla nejdelší, a ačkoliv byla trošku na vzdálenějším kopci, charakter byl velmi podobný. Tady z této RZ jsem už tak dobrá pocit neměl, jelikož jsem hned dvakrát vyletěl mimo trať.
Poslední 6 RZ byla opět Pro Stage, takže čisté DH. Snažil jsem se jel, co to šlo, přece jenom byla to poslední RZ této sezóny, ale prostě mi to Skotsko celkově nevyšlo. V žádné RZ jsem neuletěl do TOP 40. Celkově jsem skončil až na 69. místě a těžko jsem hledal příčiny, tohoto velmi specifického závodu. Nicméně bylo fajn zakončit sezónu právě tady, kde byla fantastická atmosféra, kde byly tisícovky diváků. Tak snad příští rok to tady bude lepší, EWS zda startuje 4. 6. 2022.
Foto: Boris Beyer
English 
Czech