Letos jsem se rozhodl, že nevyrazím jako každý rok na jih do Itálie (Finale Ligure) ale, že zkusím změnu. Volba padla na Madeiru, těch důvodů bylo hned několik. Mé podzimní váhání rozseklo to, že se na Madeiře jel v termínu, který jsem plánoval uskutečnil závod Enduro Challenge Madeira na západním pobřeží ostrova.
Je středa 13. 2. 04:00 a já stepuju na Ruzyňském letišti a přemýšlím, jak přelstít váhu při odbavení. Nepodařilo se, a tak jsem příruční zavazadlo musel narvat tak, že jsem měl dvě, které měli dohromady 20 kilo + roller na cvičení. No byl jsem pěkně obalenej, ale hlavně, že odešlo kolo, ačkoliv mi zas ti zlí pánové zabavili obě bombičky! Vzhledem k tomu, že jako příruční zavazadlo používám batoh Dakine, který slouží k výbavě na stavění trailů a má objem 50 litrů, tak jsem se zas začal obávat při nástupu do letadla, že tyto rozměry neprojdou. Naštěstí vyhmátli asi 4 lidi, který měli velký bágl, ale mě ne… Ufff. V půl deváté přistávám v Lisabonu, kde čekám 4,5 hodiny a pak už je 2 hoďky a přistávám na ostrově, který je trailům zaslíbený!
Na letišti na mě čeká taxikář a už jedeme na ubytování, který zamlouval Číža, který za mnou přiletěl až těsně před závodem. Parádní apartmán, kousek od centra hlavního města Funchal, ale hlavně teploty kolem 20 stupňů! Kupodivu sestavuji nové kolo (Cannondale Jekyll 29) rychle, nic nechybí, tak mám radost, protože to u mě nebývá zvykem a jedu omrknout město. Ve čtvrtek ráno pádím hned do autopůjčovny pro auto, abych konečně mohl jet na traily a kam jinam než na ty, na kterých se pojede o víkendu závod. Celkem slušná vyjížďka, na relativně suchých trailech s 1600 m převýšením a 36 kilometry! V pátek ráno vyzvedávám Milana na letišti, který hýří optimismem, ten mu dojde, když přijedeme na apartmán, protože společná postel 140 cm široká a společná deka a 10 nocí před námi… Rychle sestavuje kolo a odpoledne jedeme opět na závodní traily, tentokrát to bereme oba zlehka až na jeden interval, kdy jsme museli ujíždět krávě, která si hýčkala své čerstvě narozené telátko. Po dvou hodinách a dvou trailech jsme u auta a jedem domů. V sobotu na trénink se připojujeme k Vojtovi Bláhovi, který nám zařídil shuttly – díky! S Vojtou se pěkně naháníme a hezky to odsýpá, teda do té doby, než se Vojta rozvěsí ze dvoumetrového dropu. Po deseti minutách se zvedá a pokračuje už v klidnějším tempu. Trénink je za námi, večer nervozitou nemůžeme usnout a předpověď na neděli 100% déšť.
V neděli vyrážím do závodu společně s Vojtou, celkem startovalo necelých 100 závodníků. Čeká nás solidní porce 5 RZ, s převýšením 1500 metrů. Jen co v 11 hodin vyjedeme na první transfer spustí se déšť, který neutichá. Naopak se k němu přidává i vítr a pěkná zima. Tratě se mění v totální motokros a hned jednička klouže jako prase. Pevné starty s minutovým intervalem, přesto jsem v jedničce předjížděl hned 2 juniory, kteří startovali dvě respektive tři minuty přede mnou. Druhá RZ se jmenuje Pombos, na které trénuje místní enduro/DH star Emanuel Pombo. Tato eRZta je čistokrevný downhill, plno skoků, skalek, prostě parádní trať ovšem místní povrch zvaný „black ice“ neodpouští! Trojka je asi největší masakr, 15 centimetrů bahna a drážky jako kráva. I tuhle stage jsem přežil bez pádu a už jsem si to šlapal na dlouhý transfer na čtyřku, která byla nejdelší a nejmíň rozbahněná. Po cestě myju kolo v potoce, někdy i v levádě, protože se skoro nic netočilo, jak to bylo zabalený blátem. No na první závod sezóny slušná prověrka. Na startu 4. RZ čekáme asi 25 minut, fouká, leje a teploty kolem 5 stupňů, no nic moc! Už se nemůžu dočkat až vystartuju, abych se trošku zahřál. Na startu ještě váhám, zda nasadit brýle, protože kapesníčky došly, všechno promočený a už nebylo do čeho utřít sklíčko od brýlí – jo, tenhle problém jsem měl už od dvojky vlastně. Po dlouhé čtyřce následuje transfer jenom z kopce na poslední RZ, která končí u startu závodu, majáku Farol.
V cíli jsem zhluboka vydechnul, první závod v novém roce, první závod na děvetadvacítce a na blátě a já ani jednou nespadl, tak uvidíme, co ukáže časomíra. V cíli na nás čeká Číža, jak jinak než s pivem. Zatím co rozmrzám v tamní restauraci, přijdou si pro mě a pro Vojtu dopingový komisaři, díky kterým málem nestíháme vyhlášení.
Nakonec se po téměř bezchybném výkonu beru 3. místo, za dvěma místňákama což beru všema deseti a očividně mi 29ka sedí! Číža v Masterech 40-49 bere dvojku a Vojta v elitě 5. místo! Na památku jsem vyhrál mini trofej a jedeme na apartmán hehe…
Máme odzávoděno a týden tréninků před námi, teda kromě pondělí – to jsme si dali volno. V týdnu máme naplánováno shuttlování a také vývozy autobusem ke trailům a pak šlapání, každý den něco… Autobus z Funchalu k Posisu stojí krásný 3 eura i s kolem. Nakonec se náš plán trošku ale změnil… V úterý šlapeme, středu šlapeme ve čtvrtek jdeme trénovat do posilovny a pátek a sobotu máme shuttlovat. Dopadá to tak, že v pátek opět šlapeme, přičemž oba už jsme docela popravený. Shuttly nakonec dopadly až v sobotu, ale zaplaťpánbůh alespoň za to!
Soustředění nebylo vůbec zadarmo, každý den, co jsme šlapali to byli takzvané celodeňáky, v ideálním případě doplněno intervaly apod… Poslední den jsme si užili díky vývozům. Nové kolo mi fungovalo perfektně, vlastně se to začalo s*át až poslední den, to když jsem přetrhnul řetěz a krom toho kolo už začalo vydávat nepěkné zvuky – vůle ve vidlici, i ve vahadle. Narovinu musím říct, ale že kolo mě překvapilo – dodalo mi velkou jistotu zatáčkách, velký kola prostě lépe drží a o tom, jak to jede, ať se každý přesvědčí sám J.
Poslední večer zakončujeme na pizze s lambruscem, na hotelu se dorážíme vínem a u toho balíme kola a věci. Ani jeden nevěříme, že nám na Madeiře vyšlo tak parádní počasí a to doslova. Já jsem spokojen s tím, co jsem odtrénoval a Madeira? Ta je sprostě krásná! V neděli ráno jedeme busem na letiště za krásných 5 euro a tam už se naše cesty rozdělují… Tak Madeiro AHOJ a začátkem května na EWS!
English 
Czech