Uplynulý víkend se uskutečnil druhý závod České Enduro série 2021. Po velmi úspěšné premiéře na Králičáku jsme se přesunuli z východu na západ, abychom svedli boje na nejvyšším kopci Krušných hor, na Klínovci.
Po zklamání z prvního závodu na Králičáku, jsme provedli v přípravě několik, možná tou nejzásadnější, že jsem se vrátil po třech letech k mentálnímu koučovi, abychom rozklíčovali pár věcí. Další změnou bylo, že jsem si v pátek místo celodenního najíždění a trénování dal „pouze“ tři stage v lehkém tempu, abych věděl, co kde je…
TRAINING
Z našeho Trek Kur Enduro týmu jsem se závodu na Klínovci zúčastnil pouze já a Vanikem (Masters 35-45). Ráno byly na lanovku celkem dlouhé fronty, tak jsme si dávali u nás ve stánku Trek kafíčka, ladili jsme kola a čekali až fornta trošku opadne. I díky tomu, jsme jeli trénink v přeházeném pořadí erzet.
Během sobotního odpoledne se Kruškama prohnalo několik průtrží a přeháněk, aby to moc neklouzalo na nedělní závod. Tréniky probíhaly v pohodě, s Vanikem jsme najeli, co jsme chtěli, vše jednou, zbrzdil nás jen můj defekt, ale naštěstí to už byla poslední jízda. Po tréninku jedno regenerační, pak večere, najíždění, rolování no prostě předzávodní klasika.
RACEDAY
Ráno jsem si přivstal, abych se v klidu dostal autem k týmovému stanu ještě před samotným startem dětí, ovšem už v 8.45 bylo v prostoru startu a cíle několik stovek lidí, malý závodníci s doprovodama, takže naštěstí jsem tam našel jeden flek u cesty. Na startu závodu na Klínovci padl rekord, a to jen těsně necelých 600 závodníků – klobouk dolů. S Vanikem jsme startovali až ve 12.45, takže jsme stihli u Lukýna v obytňáčku lehký oběd – prostě v Treku máme totální full servis, Osky zase připravoval naše bajky, takže díky týme! Nedělní odpoledne bylo jen na nás, jak se s šesti RZ popasujeme.
Osobně jsem se na závod moc těšil, chtěl jsem tady do třetice uspět, ale moc jsem si to nepřipouštěl, abych nedopadl jak na Králičáku, kde jsem chtěl až moc… a kdo chce moc nemá nic, já tam teda měl aspoň bramboru :).
Hned první RZ byla velmi ostrou zatěžkávací zkouškou. Hned od startu to klouzalo jak čert, nakupil jsem jednu chybu, kdy jsem na mikro okamžik ztratil koncentraci a už jsem byl v pásce lemující trať. Naštěstí prudké, nejtěžší místo jsem projel obstojně i díky několika fanouškům, které závěr první RZ hodně bavil.
Druhá RZ z Neklidu byla úplně nová a byla opravdu super, fakt krásná, ale po dešti a 600 závodnících byla hodně rozbombardovaná a mě se v závodním tempu úplně nepovedla, nevyvaroval jsem se pádu a několika drobných chyb. To, co jsem ztratil na dvojce jako bych nahnal na trojce, která taky vedla z Neklidu a povedla se mi na výbornou.
Po polovině závodu jsem byl ve vedení o 3 vteřinky před Přemkem Tejchmanem. Čtvrtá RZ byla první část Německé, která byla tak rychlá, že tady se o ničem nerozhodlo. Zdálo se, že chleba by se mohl lámat v páté RZ, ve které jsem šel k zemi, ale jinak se mi povedla celkem dobře, ale zásek z této RZ mě hodně štval a vyčítal jsem si ho celý transfer na poslední šestou RZ, což byla spodní část Německé až do cíle. Za mě tenhle trail patří k nejoblíbenějším a fakt jsem si ho užil. V cíli jsem měl trošku pochybnosti z mého výkonu, protože pár zbytečných chyb tam bylo, k tomu 2 pády, ale jinak jsem se snažil jet full gas. Byl jsem rád, že konečně mi jely i nohy letos.
Nakonec to i letos dalo na nejrychlejší čas a dotáhl jsem Klínovecký hattrick do konce, z čehož mám super radost. Vanik vyhrál v kategorii mladších masterů, letos už podruhý, takže dvojitá radost pro náš tým.
Díky moc všem sponzorům za podporu, díky organizátorům a stavitelům a všem fanouškům, kterých bylo podél trati dost. Příští závody mě čekají příští týden. Dvojzávod EWS v Itálii (Canazei), tak držte palce a já se pokusím zajet jak nejlépe umím.
Díky fotografům: Jára Sijka, Michal Hoffmann, David Číla
English 
Czech