Česká Enduro série premiérově na Klínovci a moje nejúspěšnější sezona podtrhnuta vítězstvím!

Česká enduro série 2019 dorazila do finiše. Na Klínovci se v enduru závodilo vůbec poprvé a premiéra to byla opravdu výživná, hlavně co se podmínek týče. Předpověď totiž na první říjnový víkend nevěstila nic dobrého. Klobouk dolů před všemi, kteří se o víkendu pustili do závodu…

Když jsem viděl předpověď počasí na sobotu, raději jsem na Klínovec vyrazil už v pátek (trénink je letos v pátek povolený), jenže to jsem si dal dvě jízdy a už jsem byl na cestě do Prahy, abych stihnul zápas NHL v 02 aréně, kam přijela Philadelphia Flyers s Voráčkem a proti nim Chicago Blackhawks s Kubalíkem a Kampfem. Zážitek to byl ohromný, NHL prostě miluju!
Nicméně ten návrat zpátky do Jáchymova na ubytování zas tak skvělý nebyl, když jsem přijel ve 2 ráno.

Sobota / training

V sobotu ráno se s celým týmem (já, Vanik, Dominik, Martin a mechanik Kuba) scházíme v kavárně. Potřeboval jsem se trošku nastřelit, to proto abych na té lanovce neusnul. Vzhledem k tomu, jak pršelo nebylo kam spěchat… Kolem půl dvanácté už však klepeme kosu na lanovce. Na horní stanici krásné 2 stupně a déšť. Během tréninku stihneme všechno celkem rychle vše projet, je to celkem zábavné v potoku bláta, který jasně vyznačoval tratě. Relativně brzy končíme trénink a hurá do tepla. Díky za super nepromokavé rukavice s goretexem Dakine, zimní oblečení Craft a boty Mavic. Kuba mechanikuje, já dospávám deficit a večer jdeme na večeři zase všichni společně. Najít slušnou restauraci, kde se člověk cítí prima a mají na výběr i nějaké to vegetariánské jídlo byl v Jáchymově docela oříšek, takže jsme s Ivčou skončili na salátu hehe…

Neděle / Raceday

V neděli ráno už je místy vidět sluníčko, je definitivně po dešti. Z toho nemám úplnou radost, protože nevím, co nasadit za pláště. Zatímco v sobotním tréninku jsem jezdil i v tekoucím blátě na suchých v neděli to začalo trošku osychat a já se bál, aby se mi to nelepilo. Po dlouhém rozhodování nechávám suché s vyšším vzorkem a budu doufat… V 11.30 startuju na první RZ směr Neklid. Na startu fronta na 10 minut, ale nějak to odsýpá. Jednička mě hned v úvodu pěkně vyškolila, když jsem asi po 150 metrech trefil strom, říkám si klídek, na tomhle udělá každý chybu. Zbytek jízdy už jsem se koncentroval a dojel do cíle v celkem slušném tempu.

Moc se netěším na dvojku, která byla opravdu pecková, ale byl jsem z ní trošku nervózní. Bylo těžké v ní jet bez chyby. Prudká stráň a samé switchbacky, za mě taková ,,francouzká“ stage. Hlavně na těch kořenech, který před námi všichni vyjeli to byl masakr. Víc jak 70 % jedu nohy venku, koloběžkuju a zároveň volím ty nejkrajnější stopy. Podařilo se a až na jednu chybu před cílem, jsem tuhle stage zvládl dobře i díky skvělým divákům, kteří nelenili a fandili o 106.

Na třetí RZ nás nahoře čeká nejprve slušná fronta a zima. Pak hned po startu i solidní koupel v louce, kde je místy až půl metru vody, pak nová na mokru velmi nepříjemná pasáž, kde to moc nejelo ale o to víc to klouzalo. Když jsem i tuhle pasáž zvládl, tak už jen začátek trailu Německá a na první cestě cíl. Tahle stage se mi povedla a když jsem v cíli dojížděl Vanika, kamarádsky se nechal pípnout první, což zas bylo něco pro můj klid haha… Ale chápu, on jel o kontrakt na příští rok, takže v pořádku. Naštěstí časoměřič v cíli trojky byl rychlejší než ten na jedničce, a tak jsem počkal dvě vteřinky a zvládnul to.

Čtyřka byla asi nejkratší a nejméně zábavná. Nebyla ani tolik z kopce ale o to víc tam bylo kořenů. Tady jsem si připadal fakt příšerně, nasekal jsem spousty chyb, vyjel mimo trať a když jsem to chtěl dohánět šlapáním, tak mi to ani neřadilo a jen to tam na kazetě skákalo… Závěrečná pátá RZ byla za odměnu! Téměř celá z kopce. Navazovala na stage 3, čili se jela druhá spodní polovina Neměcké a před rock garden se napojila na sjezdovou. I když jsem netrefil v pětce některé stopy, tak jsem se přesto to snažil držet furt ve full speedu, nohy mi lítaly občas nechtěně ven, ale rubal jsem do cíle, co to šlo. Přeci jen to byl můj poslední závod letošní sezony a moc jsem si přál vyhrát.

V cíli jsem však z toho neměl úplně hezký pocit. Některé RZ se mi povedly, některé moc ne, ale v těchto podmínkách se s tím prali zřejmě všichni. Moje motto je: vždy lepší rychlý pády než jet pomalu a jistotu. Toho jsem se držel i na první závodě Enduro série na Ještědu a vyšlo to. Tentokrát jsem nespadl, tak jsem se necítil úplně na vítězství.

Po závodě chvíle napětí, ale pak jsem se dozvěděl, že jsem zvítězil, z čehož jsem měl ohromnou radost a potvrdil svojí letošní formu z venkovních závodů i tady u nás!

Skvělá tečka za letošní sezonou. Radost mi zdvojnásobil i můj strejda Vandalf, který vyhrál mladší mastery 30-39 a mlaďas Dominik Řídký, který zajel premiérovou bednu na Enduro sérii v juniorech! Takže celý náš tým Cannondale KUR Enduro to hezky zakončil.

Díky moc Kubovi za super servis kola! Díky Ivče, že i bahnocross se mnou zvládá, a hlavně díky partnerům, bez kterých bych letošní sezonu nezvládl a už vůbec tímto stylem jakým to letos vyšlo.

Teď si dám pár týdnů volno a 16. 11., kdy budeme slavit úžasných 30 let demokracie v ČR uspořádám vyjížďku u mě v Benešově nad Ploučnicí a večer party end of the season 2019 s kapelami Breed, Destroyself a Meow! Tak se uvidíme v hojném počtu.

Foto: Jakub Janecký, Jára Sijka, Rob Trnka